Křeslo pro hosta s Janem Vondrákem ku příležitosti 100 let od vydání první Hvězdářské ročenky v Čechách.
beseduje: Ing. Jan Vondrák, DrSc.
Vstupné: dobrovolné
Začátek: 20.4.2021 od 19.30 hodin
Místo: vysíláno on-line prostřednictvím aplikace ZOOM
Rezervace: na titulní stránce
Registrace pro Geocaching:
Finančně podpořeno z kulturních grantů MČ Praha-Kolovraty.
100 let Hvězdářské ročenky
Hvězdářská ročenka začala vycházet v bývalém Československu v roce 1921, tedy jen čtyři roky po založení České astronomické společnosti. Letos se tedy dožívá svých stých narozenin. Předcházelo jí publikování kalendáře úkazů ve Věstníku ČAS, v Říši hvězd a krátce i v Rozhledech JČMF. I když většina autorů HR se rekrutovala z řad členů ČAS a sloužila hlavně jejím členům, byla vydávána péčí profesionálních astronomických institucí. Vycházela po celou dobu své existence téměř nepřetržitě, jedinou výjimku tvořila válečná léta (1942-1945), kdy bylo její vydávání zastaveno. Ročenka na rok 2021 tedy vychází nikoliv jako 100., ale „jen“ 97. ročník. Na rozdíl od „velkých“ světových efemerid byla od samého počátku koncipována nikoliv jako vědecká publikace, obsahující ty nejpřesnější polohy nebeských objektů, ale jako pomůcka pro pozorování širší veřejností, především pro astronomy amatéry. Z toho důvodu byly veškeré efemeridy v ní obsažené udávány s omezenou přesností – úhlové vteřiny u poloh Slunce a hvězd, minuty u Měsíce a planet. Ohlédněme se tedy zpět na její dlouhou historii, zejména pokud jde o její vydavatele, autory a obsah. Protože je autor členem autorského kolektivu již od r. 1981, opírá se zde hlavně o své vlastní zkušenosti, což samozřejmě přináší poněkud subjektivní pohled.
Jan Vondrák (* 12. září 1940 Písek) je český astronom, popularizátor astronomie. V letech 2010 až 2017 byl předsedou České astronomické společnosti.
Narodil se 12. září 1940 v Písku. V letech 1957–1962 studoval geodézii na Stavební fakultě Českého vysokého učení technického v Praze se zaměřením na geodetickou astronomii. Kandidátskou práci z geodetické astronomie obhájil v roce 1973, doktorskou disertaci v roce 1985. V roce 1983 absolvoval čtvrtroční stáž v Bureau International de l’Heure v Paříži a v roce 1989 rovněž tříměsíční studijní pobyt v oddělení časové služby a zemské rotace U. S. Naval Observatory ve Washingtonu. Mezi lety 1991–1992 byl na půlročním pracovním pobytu v Pařížské observatoři.
Po promoci nastoupil do astronomického oddílu bývalého Geodetického a topografického ústavu (GTÚ), kde zůstal do roku 1964. Poté přešel na Geodetickou observatoř Pecný v Ondřejově, kde pracoval pro Výzkumný ústav geodetický, topografický a kartografický (VÚGTK) a zabýval se pozorováním změn světového času a pohybu pólu na pasážníku, cirkumzenitálu a vizuálním zenitteleskopu. Na observatoři působil v letech 1965–1977.
V roce 1977 přešel do Astronomického ústavu Československé akademie věd (ČSAV, později AV ČR) v Praze, kde se v oddělení galaxií a planetárních systémů zabýval tzv. fundamentální astronomií (tj. výpočty rotace Země, astrometrie, výpočty efemerid, nebeskou mechanikou, kosmickou geodézií ad.). V letech 1991–1994 vedl oddělení dynamiky sluneční soustavy Astronomického ústavu a poté byl do roku 2000 vedoucím reorganizovaného oddělení dynamické astronomie. Následně se stal zástupcem ředitele pro zahraniční styky.
Po penzionování v roce 2005 zůstal emeritním pracovníkem Akademie věd České republiky.
Od roku 1981 se stal členem redakční rady Hvězdářské ročenky. Stal se také místopředsedou Zákrytové a astrometrické sekce České astronomické společnosti. V letech 1998–2004 byl předsedou Českého národního komitétu astronomického. V letech 2001–2004 předsedal řídící radě mezinárodní organizace pro sledování rotace Země IERS. V březnu 2010 byl zvolen předsedou České astronomické společnosti a nahradil v této funkci Evu Markovou. Funkci zastával do dubna 2017, kdy mu skončilo funkční období. Jeho nástupcem se stal Petr Heinzel.