Základní grafické techniky

Základní grafické techniky jsou tři . Tisk z výšky, tisk z hloubky a tisk z plochy. Tisk z výšky je nejstarší grafickou technikou. Grafik po přenesení kresby na štoček (nejčastěji dřevěný špalík), postupně pomocí různých druhů rýtek a dlátek odebírá materiál kolem kresby. Odebrané místo bude na výsledné grafice bílé. Barva se nanáší na vyvýšená místa (odtud název „tisk z výšky“). Zjednodušeně by se dalo říci, že tisk je obdobný principu razítka. Z výšky se tiskne dřevořez, dřevoryt a linoryt.

Tisk z hloubky umožňuje daleko jemnější práci než jiné techniky. Grafik při této technice vyryje nebo vyleptá výjev do destičky (zinkové, ocelové, měděné či hliníkové). Poté vetře barvu do vyrytých či vyleptaných míst a tlakem lisu obtiskne výjev na papír. Při této technice dochází k většímu opotřebení destiček. Některé techniky tisku z hloubky tak mají jen velmi omezený náklad. Do této kategorie patří: rytina, lept, suchá jehla, mezzotinta, měkký kryt (vernis mou), akvatinta.

Tisk z plochy je tisková technika založená na principu odpuzování mastnoty a vody. Tisknoucí a netisknoucí místa na tiskové formě jsou v jedné rovině (na rozdíl od tisku z výšky a tisku z hloubky), v průběhu tisku jsou vlhčena vodou, aby přijímala tiskařskou barvu.Typickým zástupcem této techniky je litografie.