Eva Emingerová se Steamboat Stompers aneb vypněme televizi
Říjnový jazzový večer se zapsal mezi ty, na které budeme určitě dlouho vzpomínat. Kapelu ve složení Jiří Kadlus (cornet, kapelník), Jaroslav Havlas (klarinet, s-sax.), Pavel Janík (trombon), Jiří Kadlus jun. (piano), Jan Kašpar (banjo), Pavel Šlosar (basa), (bicí) doplnil vynikající výkon Evy Emingerové. Evu Emingerovou známe jako zpěvačku s neobyčejmě poutavým hlasem a mimořádným žánrovým přesahem. S jajím hlasem se nemusíme bát zabrousit do všemožných zákoutí nejen jazzové hudby. Její vystoupení plného energie, doplněné výborným výkonem kapely bylo pro zaplněný sál nádherným korálkem pokračující šňůry jazzových večerů v Kolovratech. Při vzpomínce na koncert nezbývá než si vybavit závěrečná slova kapelníkova - vypněme televizi, odložme noviny a pojďme na kulturu!
Jiří Černý o Evě Emingerové
Podle toho, jak Eva Emingerová zpívá, by mě nenapadlo, že coby smečařka prý uměla volejbalovým míčem tvrdě prorážet bloky soupeřek a pomohla tak československým juniorkám i ženám k bronzovým medailím na mistrovstvích Evropy.
Neboť Evin saténově jasný a jednolitý hlas spíš zurčí než bouří, nad doprovodnými nástroji se nerozpíná do velkomuzikálového efektu, ale povídá si s nimi, často polohlasně, hravě, vyčkávavě.
Nabízí se ale ještě jeden příměr z volejbalových včerejšků mnohonásobné mistryně republiky: prý taky bývala univerzální hráčkou. To už s jejím zpěvem ladí víc. Jednak její repertoár sahá od evergreenů ze 30.let až do současnosti, jednak stylové rozpětí orchestrů, s nimiž Eva zpívává, začalo tátovým „doktorským“ dixielandem Fakulty všeobecného lékařství a pokračovalo mj. přes Cotton Gang, Swing Band Ferdinanda Havlíka, Classic Jazz Collegium, Originální pražský synkopický orchestr, Hot & Sweet Orchestra, Steamboat Stompers až po Latin Trio, posléze rozšířené o kytaristu Petera Bindera na kvarteto. S touto čtveřicí také Eva nahrála jak své předposlední, třetí CD Sophisticated Lady, tak nové album, které máte v rukách, Colours Of My Life.
Pokud jde o barvy mimohudebního života Evy Emingerové-Dostálové, nikdy nebyly křiklavé, natož oslňující. Při studiích na Fakultě tělesné výchovy poznala dřevořezbáře a vodáka, kterému se v loděnici říkalo Bosambo, a mají spolu Annu, Josefa a Magdalenu. Díky manželovi i babičkám se mohla pustit ještě do profesionálního zpívání a po dvanácti letech vydat v roce 1998 první album Tea For Two. Za dva roky následovalo Solitude.
Uprostřed zpovykaného televizního Česka, hledajícího mermo mocí novou superstar, hledá Eva beze spěchu, rok za rokem, sebe samu; svůj vlastní způsob, jak zazpívat melodie, které se jí nejvíce líbí, které však mnohdy už nahráli ti nejdokonalejší světoví interpreti. Hledá k sobě hráče, aranžéry, inspirativní prostředí. Osvobozuje se od počáteční přirozené, ale přece jen trochu svazující úcty k zažitým představám o stylech jazzu. Dopřává si víc bezstarostnosti; chvílemi nechá svůj hlas jen načrtnout melodický obrys, ubere na kráse barevnosti a tón takřka jen dodýchne. S tím souvisí i výběr zpěváckého partnera pro některé skladby. V civilním, nepředvádivém hlasu pianisty i aranžéra, prešovského rodáka Mateje Benka, jako ve zvětšovacím zrcadle sledujeme i nejjemnější náladové odstíny jeho protějšku; nejlépe snad v evergreenu Mona Lisa, který Eva nahrála už na CD Solitude. V její dnešním, měkčím a tišším podání, jakoby se usmíval dávno zesnulý černošský crooner Nat King Cole.
Zásadní změnou v Evině sólové nahrávací kariéře jsou české texty. Než se odhodlala prvně opustit jistotu anglického frázování, vyhledala pomoc u Ester Kočičkové – a trefila se. Osobitá textařka si poradila i s melodiemi takových velikánů, jako byli Cole Porter nebo George Gershwin. Přeložila je hodně volně, jinak, než cítili americký swing Kainar, Kopta nebo Suchý, a přece duchaplně.
Svým čtvrtým albem je Eva Emingerová zase o něco blíž barevné duze, kde sídlí komorní píseň moderního jazzu, okouzlující svou chytrostí i prostotou. Taková, o jaké se zdává všem zpěvačkám na světě.
Jiří Černý